Pozor na rizika přecházení chorob

Nachlazení, chřipka nebo respirační choroby jsou považovány za lehké nemoci, proto je mnozí lidé často přecházejí. Jaké zdravotní komplikace jim kvůli tomu mohou hrozit?
GK: V první řadě choroba trvá déle, než kdyby ji léčili správně. Pokud člověk není vyléčen a jde do práce, tak tím stejně trpí jeho pracovní výkon. Je napůl nemocný a napůl pracuje, ale ani jednu věc nedělá pořádně. A lidské tělo obojí najednou nezvládá, přetěžuje se a to může přinést mnoho závažných potíží. Přecházením onemocnění mohou vzniknout například různé záněty srdečních svalů či nervového systému jako třeba povirové postižení v podobě zánětu nervů v obličeji. Některé ze závažných komplikací mohou být život ohrožující, nebo způsobit doživotní následky. Například zánět srdečního svalu je doživotní chorobou a vznikne jen kvůli tomu, že člověk nechtěl obětovat týden času na úplné vyléčení.

HS: Lidé, kteří přecházejí nemoci, se často diví, že se jim onemocnění vrací a stále opakuje, že mají virózu každý měsíc a jsou pořád nemocní. Může to být způsobeno právě tím, že si nedopřejí čas na úplné uzdravení a rekonvalescenci, imunita organismu je pak oslabena a ten snadněji podléhá dalším chorobám. Na původní virové onemocnění může nasednout bakteriální infekce. Člověk začne se zánětem nosohltanu a skončí třeba až se zápalem plic. Respirační infekce mohou spustit i dlouhotrvající kašel až astmatické projevy. Správně nepřeléčená angína může vést také k autoimunitnímu zánětu ledvin a mít i další závažné zdravotní dopady.

Týká se vysoké riziko jen vybraných rizikových skupin, nebo platí obecně?
HS: Mladí lidé sice obvykle průběh infekce snášejí lépe a mohou získat dojem, že přecházením viróz či chřipky se nic tak dramatického nestane. Ale to je právě ten omyl vedoucí k možným komplikacím. Samozřejmě ve vysokém věku a u chronicky nemocných pacientů (jako například kardiaků, diabetiků, pacientů s chronickými plicními onemocněními) můžeme očekávat delší a komplikovanější průběh akutního infektu. Například u kardiaků infekce může vyvolat rozvoj arytmií, srdeční selhání. V konečném důsledku to může to vést až k hospitalizaci a bohužel někdy až k přímému ohrožení života.

GK: Rozhodně se to netýká jen rizikových skupin, jako jsou chronicky nemocní nebo senioři. U těch je dokonce pravděpodobnější, že případnou nemoc správně vyleží, protože jsou lékaři opakovaně upozorňováni, že přecházení chorob způsobuje závažné komplikace. Větší riziko vnímám v tomto případě u manažerů, kteří si myslí, že musí jet na stoprocentní výkon, že jsou nepostradatelní… U nich jsem se často setkala s vážnými komplikacemi právě po přechození běžné choroby, které je pak často vyřadily z pracovního procesu na dlouhé týdny či měsíce.

Jak tedy správně postupovat, když člověk pocítí první příznaky onemocnění, aby nic nepodcenil? Je třeba hned spěchat k lékaři, nebo může pomoci i vhodná samoléčba?
GK: Při nachlazení a lehčích onemocněních může stačit samoléčba, ale je důležité při prvních příznacích nemoci zabrzdit a odpočívat, pohlídat si teplotu, dostatečný pitný režim a přísun vitaminů, případně si vzít něco na kašel nebo rýmu, pokud je to zapotřebí. A pokud příznaky druhý třetí den neustupují a stav se zhoršuje, tak je rozhodně vždy nejlepší zajít k lékaři.

HS: Věřím, že nejlépe pomáhá skutečně klid na lůžku, uvařit si čaj s citronem, užívat vitaminy apod. Klidový režim je podle mne nejdůležitější ze všeho. Při viróze je ideální zůstat alespoň týden doma. Nízké teploty do 38 °C není doporučeno srážet, protože pomáhají organismu v boji s nemocí. Horečka nad 38 °C je již pro tělo nepřiměřenou zátěží, proto je nutné ji snížit pomocí léků na bázi antipyretik, jako je paralen, aspirin nebo ibuprofen a nejlépe navštívit lékaře. Lidé však často dělají chybu, že snižují i nízké teploty a když se dostanou pod 37°C, tak se cítí lépe a jsou přesvědčeni, že se mohou okamžitě vrátit do práce. Jenže to by správně neměli, protože nejsou úplně vyléčeni a choroba se může snadno vrátit.

‍Jak dlouho by měla léčba, resp. rekonvalescence trvat, aby si člověk mohl být jistý, že chorobu skutečně překonal? Protože počítám, že dva tři dny nebudou stačit…
HS: Doba potřebná na uzdravení a rekonvalescenci se nedá zcela zobecnit, ovšem lze říci, že v případě virózy je vhodný alespoň týden klidového režimu, nejlépe na lůžku, a následně přibližně na týden omezit např. sportovní aktivity. Když děti onemocní, tak je rodiče také nejlépe nechají 10 dní doma a na 14 dní je osvobodí z tělocviku. Ale dospělí zůstanou doma maximálně dva tři dny, pak spěchají do práce a jedou na plný výkon. Obecněji platí, že i v případě lehčích chorob je dobré se skutečně vyléčit a zbytečně neriskovat nepříjemné zdravotní následky.

GK: Léčba a rekonvalescence může trvat u každého člověka jinak dlouho, ale tělo si většinou samo řekne. Po akutní nemoci s teplotou obvykle choroba končí ve chvíli, kdy opadne teplota. Ale i poté by člověk měl organismus šetřit a dodržovat režim rekonvalescence, tedy stejně jako u dětí omezit aktivní sport a nepřetěžovat se, protože tělo na to ještě nemá sílu. Pokud je organismus dlouhodobě přetěžován, mohou se začít projevovat ty nepříjemné komplikace a příznaky, které jsme zmiňovaly.

A co nachlazení a sauna? Nebo další oblíbený český recept, tedy panáka alkoholu do čaje? Může to při nachlazení a dalších zimních chorobách pomoci, nebo je to naopak pro tělo nadměrná zátěž?
GK: Když má někdo ověřeno, že mu sauna při nachlazení pomáhá, ať si kratší pobyt v sauně dopřeje, ale nic se nesmí přehánět. Panák do čaje jisté opodstatnění při prochladnutí má, grog krásně prohřívá, ale rozhodně se to nedá aplikovat vždy a na každého. A pokaždé záleží na počtu těch panáků, člověk by to rozhodně neměl přehánět. Ale rozhodně tyto způsoby léčby neberte jaké lékařsky doporučené… (smích)

HS: Ve fázi jednoznačné infekce bych saunu nedoporučovala, protože to může být pro tělo příliš velká zátěž stejně jako letní sluníčko. Ovšem lze ji doporučit například při prochlazení, kdy horká koupel nebo sauna může prospět a tělo kompletně prohřát. Ale vždy záleží na tom, jaké má člověk se saunováním předchozí zkušenosti. Pokud nikdy v sauně nebyl a neví, jak  bude reagovat, tak bych saunu neradila. Podobně to vidím také u toho panáka do čaje. Když člověka začíná škrábat v krku, tak to jako lokální dezinfekce může fungovat, a při prochladnutí to může být užitečný prostředek na prohřátí organismu. Jako lokální dezinfekci lze však využít  jen silný alkohol s obsahem nad 40 procent (v malém množství) a rozhodně nelze doporučit panákovou „léčbu“ opakovat. Jinak při léčbě chorob alkohol nijak nepomáhá, právě naopak. Je zátěží pro organismus, vysušuje sliznice a dehydratuje, takže může průběh choroby zhoršit.

A jak se přecházení chorob projevuje na vzniku různých respiračních epidemií?
GK: Virózy se přenášejí vydechovaným vzduchem, takže při kýchání ve společnosti dalších lidí se předávají dál. A čím jsou lidé v prostoru blíže, tím je riziko rozšíření větší, stejně jako v nevětraných místnostech a při vysoké koncentraci lidí na jednom místě, například v MHD, obchodních centrech a podobně, kde je pravděpodobnost nákazy poměrně velká.

HS: Když jsme nemocní a běžně chodíme do zaměstnání, tak už samozřejmě nejde jen o nás, ale o to, že můžeme nakazit lidi kolem sebe, protože kapénková infekce se velmi snadno šíří. Doporučuje se alespoň nekýchat do rukou, ale do kapesníku, jenže přesto se infekce šíří do okolí. Takže pokud chceme být ohleduplní ke svým kolegům, tak bychom s nachlazením do práce chodit neměli. A týká se to zejména zdravotníků…

Děkujeme za rozhovor.